Kavárna SIRKUS

Příkopy 178, 342 01 Sušice

tel.: 376 555 048

kavarna@kulturasusice.cz

 

 

 

 

 

Pondělí:   17.00 - 20.00                     

Úterý:      17.00 - 20.00                       

Středa:    17.00 - 20.00                      

Čtvrtek:   17.00 - 20.00                       

Pátek:      17.00 - 20.00  

Sobota:    16.00 - 20.00

Neděle:     13.00 - 20.00   

17. 2. 2015 od 19,00: Škrtněte si, prosím

5.2.2015   Kategorie: Kavárna   autor: Markéta Bibzová   vložil: Markéta Bibzová   přečteno: 247x

   
 

Mons. Václav Malý (* 21. září 1950 Praha) je římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský.

V letech 1969–1976 studoval na CMBF v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen v 26. června 1976. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a o rok později byl jedním ze 17 zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V lednu 1979 byl zbaven státního souhlasu, od 22. května do 22. prosince 1979 byl bez soudu vězněn (obviněn z podvracení republiky). V letech 1980–1989 pracoval jako topič a zeměměřičský figurant, zároveň však působil tajně jako kněz a podílel se na tvorbě katolického samizdatu. Rok byl mluvčím Charty 77 (13. ledna 1981 – 7. ledna 1982). Od roku 1988 byl členem Československého helsinského výboru.
 
 
V širokou veřejnou známost vešel za sametové revoluce v roce 1989, kdy moderoval velká lidová shromáždění, například shromáždění tři čtvrtě milionu lidí na Letenské pláni 25. listopadu nebo několik shromáždění na Václavském náměstí. Byl spoluzakladatelem a prvním mluvčím Občanského fóra.
 
V letech 1990–1996 působil jako kněz v Praze. 1. prosince 1996 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta, 3. prosince jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. Vysvěcen byl 11. ledna 1997. Jeho biskupské heslo zní Pokora a pravda.
 
Vyjma práce v církvi, také jezdí po zemích, ve kterých se vyskytují političtí vězni. Navštěvuje jejich rodiny a snaží se je psychicky podpořit. Sepisuje petice a nenásilnou formou bojuje proti tamějším režimům. Do této chvíle navštívil: Bělorusko, Moldávii, Kubu, Čínu, Súdán a Írán.
 
Roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy, je rovněž nositelem Čestné medaile Tomáše Garrigua Masaryka za věrnost jeho odkazu, kterou mu udělilo v Sukově síni Rudolfina Masarykovo demokratické hnutí (14. září 1997). Dne 8. března 2012 se stal prvním laureátem Ceny Arnošta Lustiga.
 
Zdroj: www.wikipedia.org

zpět

 
 

Vyhledat